Je to skvěle vymyšleno naším topáckým ministrem přes zdraví pacientů, vlastně klientů. Lékaři prý berou korupční úplatky, takže je nejlépe to zlegalizovat.

Jdou takové fámy, že ve zdravotnictví je korupce lékařů. Pacienti chtiví zákroku od lékařské kapacity těm kapacitám, co skládaly Hippokratovu přísahu cpou peníze v obálkách do kapes.

Asi ne všichni, mnozí na to nemají a další si myslí, že proto si přeci platí zdravotní pojištění. Jestli to pravda je nebo není je nedokazatelné. Žádný pacient ani lékař to nikdy nepotvrdí, ani soudy ne. Přeci to píšou v novinách.

A fáma žije vlastním životem. Takže třeba táta, kterému operuje syna slovutný profesor také uvažuje o nějaké hmotné zainteresovanosti. Pokud se stále nemůže vymanit z opovrhovaných morálních zásad, zvolí cestu sponzorského daru. Navštíví účtárnu nemocnice, kde slečna účetní vystaví potvrzení a objasní, že peníze se připíší na oddělení, které operaci provádí. To je pak použije dle vlastního uvážení pro kolektiv oddělení na zlepšení služeb pacientům. Ani ta největší profesorská kapacita by nebyla kapacitou bez celé plejády dobrých pomocníků. Když už si musí peníze hledat cestu do zdravotnictví, zdá se to jako rozumný a navíc legální postup. Korupce to není, peníze projdou účetnictvím, primář je může rozdělit dle zásluh.

Nečouhá z toho tak okatě, že bohatí si mohou v systému veřejného zdravotního pojištění, které je i dle ústavy rovné pro všechny, kupují nějaké výhody na úkor těch méně bohatých.

V soukromých zařízeních, nenapojených na zdravotní pojištění, si ovšem majetní mohou zaplatit, na co jim kapsa stačí. Proč by se měly systémy soukromé a veřejné propojovat platbami, poplatky a nadstandardy to ví jen Bůh a topácký ministr neschopné vlády.

Nic dobrého ta ministrova legalizace korupce nepřinese. Určitě ne pacientům a možná ani těm dříve upláceným, nyní oficiálně patnácti tisíci korun honorovaným lékařským kapacitám. Každý, dokonce i dobře míněný zásah do systému vyvolá tolik zřetězených důsledků, že i očekávaný pozitivní efekt (což zde v žádném případě není) je vymazán mnoha negativními.

Jen namátkou: Budou se legalizované úplatky zobrazovat v účetnictví? Budou zdaněným příjmem lékaře? Co když se o úplatek bude dělit se spolupracovníky? Jak to naruší plánování operací? Je patnáct tisíc moc nebo málo? Poběží pak souběžně legální i nelegální uplácení? Budou lékaři migrovat do nemocnic s vyššími poplatky? Budou se rozlišovat platící a neplatící pacienti? Co když kapacitu lékaře vyčerpají ti platící? Do ostrého střetu se dostanou medicínská a finanční kritéria. A tak dále a tak podobně.

Patlat do solidárního pojistného systému zdravotnictví tržní prvky zmate i mnohé tržní komsomolce. Takové, kteří si představují konkurenční zdravotnictví jako systém, kde klient běhá s angínou, se zabaleným krkem a v horečkách, mezi ordinacemi a hledá jako v supermarketu, kde mu tu angínu vyléčí laciněji. Nebo se v šoku po úrazu rozmýšlí, zda ho odvezou do lacinější nemocnice.

Je tomu tak minimálně ze dvou systémových ekonomických důvodů. Konkurenční, na ziskovou motivaci zaměřený systém vede ke zbytečnému a drahému navyšování výkonů. Ad absurdum vzato, u většiny lékařských výkonů by bylo lepší, kdyby vůbec nemusely být realizovány. Čistě komerční zdravotní systémy jsou dražší při srovnatelné kvalitě a velké procento populace je ze zdravotní péče vyřazováno. Druhým systémovým důvodem je vysoká informační asymetrie mezi lékařem a pacientem. Specializované lékařské produkty, náročné zákroky, nemoci a operace jsou pro běžného pacienta ( vulgo klienta) tak nepochopitelné, že vůbec není schopen posoudit nutnost výkonu a přiměřenost ceny. Nejdůležitější vlastností konkurenčních tržních systémů je, že vysílají správné cenové signály. A to v systémech zdravotnictví nikdy nebude fungovat.  Dělat z pacientů klienty je superblbost.

Nicméně víme, že finanční trhy, které ovládají přímo naše demokraticky zvolené zástupce, si tyto a podobné reformy prosadí. Jak se vyjádřil nedávno český zdravotní magnát, nejlepší pro něj je, aby to bylo tak půl na půl, veřejné a soukromé. Vycucávat veřejné systémy eliminuje podnikatelské riziko, které přináší volná konkurence.