Nejznámějším naším ekonomickým expertem byl blahé paměti poslanec a dočasný ministr financí přezdívaný Tlustá peněženka. Jeho kolegové ze Slovenska mu dodali matematický počítačový model, do kterého dokázal nacpat taková vstupní data, že mu z něj vylezl zázrak. Nacpal tam takový průběh  Lafferovy křivky, až mu vyšlo, že všem sníží daně, všichni na nich ušetří  a státní rozpočet se dostane do takových přebytků, že nám bude celá Evropa závidět. Stačilo na to takové papírové kolečko, znázorňující perpetuum mobile. Zjevná šílenost vedla k vítězství ve volbách, dočasnému ministrování tohoto experta, během něhož stačil vyrazit skutečného experta, a posléze k odvolání vlastním premiérem pro zjevnou neschopnost.

 

            Po této smutné expertní epizodě zůstala v naší ekonomice už jenom  rovná daň. Rovná daň, která je nepochopitelná všem ekonomům, kromě těch co studovali chemii nebo se zabývají asset managementem. Je to totiž daň z daně, světový unikát. Taky není 15% jak je deklarováno, ale 23% jak je utajováno. Díky odpočitatelným položkám se chová jako posunutá přímá úměra až do zastropování, kde sklouzává k degresi. Co je na ní rovného, když je zakroucená jak paragraf nevysvětlí žádný expert. Zřejmě se jedná o svérázný příspěvek ke zjednodušení daňového systému. Jak zafungovala ve vztahu ke státnímu rozpočtu je patrné z největší sekery, kterou kdy státní rozpočet měl a bude letos mít.

           

            Nyní nás svými výstupy z matematických počítačových modelů ohromují další nezávislí experti. Roztrhl se s nimi pytel. Byli ustaveni jako experti pro penzijní reformu.

            Laici a neexperti by si zasloužili alespoň objasnění, jak to takový odborník dělá, aby mu na konci vylezlo, že v roce 2050 státní pilíř průběžného důchodového systému zkrachuje.

            Potřebuje k tomu právě ten unikátní počítačový model matematických závislostí, do kterého vkládá vějíře různých  nezávislých veličin na příštích 40 let. Musí tam nacpat demografické křivky, porodnost, úmrtnost,  vývoj inflace, křivku nezaměstnanosti, nemocnost a vývoj HDP na příští léta, salda platební a obchodní bilance, vývoj průměrných mezd. Expert našeho nezávislého typu tam nezapomene nacpat zejména procenta výnosů finančního kapitálu a možná i procenta provizí finančních analytiků, která berou za to, že pomáhají jako příživníci ty hromady peněz přesýpat z hromady na hromadu.

            Vějíře prognóz nezávislých veličin dodají jiní experti, kteří jsou  něco jako meteorologové. Na tři dny dopředu něco ví, pokud je stabilní situace. Na týden dopředu něco tuší a na delší dobu jsou předpovědi na 40%.

Již prý i generálové  jim radili, ať předpovídají přesně naopak a možná se trefí vícekrát.

            Například naši demografové nedokáží projektovat ani na pár let dopředu porodnost, to je názorně vidět na tom, že jednou zoufají, že míst ve školkách je nadbytek a pak se ukáže, že je jich nedostatek. Na čtyřicet let dopředu by se možná měli držet těch rad generálů a předpovídat přesně naopak.

            Jak úspěšní byli  finanční analytici ve svých předpovědích vývoje ekonomických veličin ve dvou minulých letech se názorně ukázalo právě na tom, jak hluboce se sekli.

            Podobnými prognózami naplní odborníci svůj model. Z vějířů různých proměnných jim vyleze vějíř různých výsledků. A jde pouze o to, aby predikovali výsledek, který si přeji.

Dokáží to tak, že i malá změna parametrů na počátku období se multiplikuje do velké změny na konci.

          Předem známým  výsledkem obskurních  výpočtů se pak straší mládež, aby přemlouvali bábu s dědkem. Výpočty slouží exponentům finančních trhů k zastrašování mladých i starých. Houby jim záleží na tom, z čeho budou důchodci živi za čtyřicet let. Potřebují výnosy ještě v tomto funkčním období.

 

            Podstata práce našich penzijních komisí a penzijních expertů nespočívá v nějaké rádoby exaktní předpovědi. Spočívá v tom, že to jsou experti penzijních kapitálových fondů. Ti z vlastního přesvědčení, z podstaty věci a z vlastní motivace nakrmí model takovými veličinami, aby dosáhli kýžený výsledek. Průběžný důchodový systém zkolabuje, bude v deficitu, důchodcům poklesne skokově životní úroveň. Vždy ty katastrofické vize musí být o takových třicet čtyřicet let posunuty. Na tak dlouhou dobu dopředu neví nikdo nic a na letošní strašení si už nikdo nevzpomene.

            Aby se tak ale skutečně někdy stalo, je důchodový systém soustavně tunelován. Stačí se poohlédnout v nedávné historii. Důchodové pojištění bylo sníženo o dva body, protože systém byl v přebytku. Léta přebytků systému byl přebytek, slovy ústavních soudců, rozkrádán na jiné účely. Vymýšlí se různé slevy na pojistném, stropy na pojistné tak dlouho, až se systém ocitl skutečně v deficitu. A pak se začne tvrdit, že nutně zkolabuje.

           

            Majstrštyk se členům naší slavné komise podařil nedávno. Penzijní fondy utrácely miliardy z peněz starých pojištěnců za nábor nových pojištěnců. Prolobovali tedy zákon, který pojištěnce trestá za změnu fondu pokutou 800 Kč. Takhle se chová správný nezávisle závislý expert.

Za nenažranost penzijních fondů zaplatí pokutu jeho pojištěnci. Klasický příklad záměny viníka a oběti. Je to nenápadná drobnost, ale v každé podobné další věci to udělají zase.

            Pokud bude bohatnout společnost, měli by snad bohatnout i důchodci a ne akcionáři penzijních fondů. Jestli dnes vychází, že sociální pojištění dvou plátců stačí na jednoho důchodce, může to být v dlouhé budoucnosti i naopak. Jeden plátce utáhne dva důchodce. Ještě před válkou pracovala většina lidí v zemědělství, aby uživili národ. Agrární strany strašili, že národ umře hlady.Dnes jich tam pracuje pár a ještě mají přebytky.

            Naši finanční experti však navrhují rychlejší a pro ně výhodnější cestu. Přestože je důchodový účet díky krizi a předchozímu tunelování v aktuálním deficitu, navrhují do něj udělat další asi padesáti miliardovou díru. Ročně. Na desítky let dopředu. Tu částečně zaplatí již současní důchodci, kterým se současné důchody nebudou valorizovat. Zato se jim razantně zvednou životní náklady prostřednictvím skokového zdražení základních životních potřeb, bydlení a zdravotnictví. Spotřební koš důchodce je jiný než spotřební koš pro vykazování inflace. Vždy, když se zvedne nižší sazba DPH inflace výrazně poskočí a důchodcům dvakrát tolik.

            Naděje na přežívání důchodců se výrazně sníží. Problém stárnutí populace bude vyřešen.

Celý navrhovaný systém ve své jednoduchosti připomíná insekticidní přípravky, které se používají na hubení komárů v záplavových oblastech.